Dne 27. července 1961 sjela z výrobního pásu v Poissy historicky první Simca 1000. Myšlenka vyrábět malý a úsporný vůz litrové třídy se však v hlavě pana Pigozziho zrodila už o čtyři roky dříve, tedy v roce 1957. Důvodem pro rozšíření výrobního programu směrem dolů byla bezesporu Suezská krize v roce 1956 a úspěšný nástup konkurenčního Renaultu Dauphine. Na vývoji kompaktního vozu s motorem za zadní naprávou pracovali jak inženýři v Poissy (interní označení projektu bylo S950), tak jejich kolegové v Turinu pod kódem 122. Konečnou podobu dal Simce 1000 turínský stylista Mario Revelli de Beaumont.
Simca 1000 první generace měla 3,8 m dlouhou čtyřdveřovou stupňovitou karoserii, v jejíž zádi se ukrýval motor 944 ccm o výkonu 34 koní. K jejím přednostem patřila velká prosklená plocha, otevírání všech dveří téměř do pravého úhlu a na svou třídu velký zavazadlový prostor. Do konce roku 1961 vzniklo asi 10 tisíc vozů, ale v následujícím roce už to bylo přes 150.000 vozů. Právě do roku 1962 vstoupila Simca 1000 s mírně zvýšeným výkonem na 39 koní. Původní motor převzala Simca 900 – levnější a zjednodušení verze „tisícovky“. 
V březnu 1962 bylo na autosalonu v Ženevě představeno 2+2 místné kupé Simca 1000 s úhlednou karosérií Bertone, jejíž tvary navrhl stylista Giorgetto Giugiaro. Kupé dostalo výkonnější motor o síle 43 koní a oproti sedanu bylo při stejném rozvoru o 125 mm delší. Zatímco čtyřdveřová Simca 1000 se musela spokojit s bubnovými brzdami, kupé dostalo přední i zadní brzdy kotoučové. Denně se tehdy vyrábělo přes 800 vozů Simca 1000 a v roce 1963 dosáhla produkce rekordní úrovně produkce přes 168 tisíc vozů. První větší inovace přišla v létě 1965. Simca 1000 dostala novou přístrojovou desku s tehdy moderním vodorovným rychloměrem a sklopné zadní sedadlo, které se dalo vyjmout a uložit například v zavazadlovém prostoru. Tím vzadu vznikl prostor o velikosti 0,5 m3. Další velkou novinkou modelového roku 1965 byla Simca 1000 GLA vybavená třístupňovou samočinnou převodovkou Ferodo. Zároveň byla ukončena výroba nejlevnější Simky 900. 
Na jaře 1967 skončila výroba Coupé Simca 1000, jež bylo zanedlouho nahrazeno novým výkonnějším kupé Simca 1200 S. Ta, kromě agresivnější přídě, dostala do vínku nový motor 1204 ccm o výkonu 82 koní, s nímž dosahovala rychlosti až 175 km/hod a z 0 na 100 km/hod sprintovala za 12 sec. První zákazníci se nového kupé dočkali až v září 1967 (vůbec první vůz dostal známý kapitán leteckého průmyslu Marcel Dassault). Celkem vzniklo v letech 1967 – 71 asi 14.741 těchto atraktivních automobilů, které na reklamních snímcích úspěšně propagovala slavná herečka Mireille Darc.
Vraťme se ale k sedanům Simca 1000. V září 1968 přišla druhá větší modernizace této řady. Kromě na první pohled patrné nově tvarované přední masky, větších předních a hranatých zadních světel, byl zdokonalen hlavně podvozek. Noví zákazníci jistě ocenili hřebenové řízení, ale hlavně inovované zadní poloosy s dvojicí stejnoběžných kloubů, díky nimž se podstatně zlepšila geometrie vozu. Nabídka byla navíc rozšířena směrem dolů a to o typ Sim´4 osazený úsporným motorem 777 ccm o výkonu 31 koní. Výkon standardního čtyřválce 944 ccm vzrostl na 42 koní a nadále byla možnost objednat jej spolu s třístupňovou automatickou převodovkou.
Novým špičkovým modelem se stala Simca 1000 Spécial, jež s nevelkými úpravami převzala motor 1118ccm o výkonu 50 koní, který se jinak montoval do vozu Simca 1100 s předním pohonem. Začátkem roku 1970 zaútočila na city mladé a sportovně založené klientely Simca 1000 Rallye se sportovní výbavou, matně černou přední kapotou a dvojicí příčných černých pruhů na zádi jasně červené karoserie. Přístrojovou desku s černě orámovanými kruhovými přístroji doplňoval tříramenný sportovní volant s věncem obšitým kůží. Navíc měl řidič k dispozici anatomické skořepinové sedadlo. Vůz byl poháněn motorem 1118 ccm s mírně zvýšeným výkonem na 53 koní.
Během sezóny 1971 se na scene objevila nova instituce jménem Simca Racing Team s oheň chrlícím drakem ve znaku a úkolem podněcovat a podporovat mladé jezdce – samozřejmě na vozech Simca. V únoru debutoval inovovaný model Simca 1000 Rallye 1 s motorem 1294ccm, výkonem 60 koní a předními kotoučovými brzdami. Jen o půl roku později sjela z výrobního pásu Simca 1000 Rallye 2 s chladičem vpředu, čtyřmi kotoučovými brzdami a dvoukarburátorovým motorem 1294 ccm o výkonu 82 koní. Charakteristickým znakem verzí Rallye 1 a 2 byla matově černá přední kapota a dva příčné černé pruhy s nápisem na zádi.
Vzhledem k zastaralé koncepci „vše vzadu“ se běžné vozy řady Simca 1000 prodávaly od roku 1973 stále hůř. V roce 1974 klesla produkce poprvé pod stotisícovou hranici na 96.000 vyrobených vozů. Dočasné zlepšení přinesla poslední velká inovace v létě 1976. Všechny Simky 1000 dostaly novou příď s obdélníkovými světlomety, dvouokruhovou brzdovou soustavu a novou palubní desku. Mezi volitelné doplňky patřilo např. originální autorádio, hliníkové ráfky, automatická převodovka nebo platěná posuvná otevírací střecha. Základní model s motorem 944 ccm (40 koní) se prodával jako Simca 1005 LS, luxusnější Simca 1006 GLS měla motor 1118 ccm (55 koní) a ostřeji laděná Simca Rallye 2 zaznamenala lehké zvýšeni výkonu na 86 koní. Pozornost si zaslouží tovární kit s označením SRT 77, jehož motor 1294 ccm dával 110 koní! Doboví „ladiči“ však byli schopni naladit tento motor až na 129 koní! Simca 1000 s tímto motorem a svými 780 kilogramy dokázala sprintovat z nuly na 100 km/h (věřte nevěřte) za pouhých 6,5 vteřiny! Všechny tyto upravené verze přiměly automobilku Simca na jaře roku 1978 k představení vozu Simca Rallye 3 s motorem 1294 ccm o výkonu 103 koně standardně vybaveného koly z lehkých slitin, rozšířenými blatníky, spoilerem pod předním nárazníkem a výfukem napříč uloženým pod zadním nárazníkem. Tato dravá Simca, homologovaná ve skupině 1 coby běžný sériový cestovní vůz, byla vyrobena v počtu lehce převyšujícím tisíc kusů.
Ještě téhož roku v květnu však byla výroba tohoto sympatického automobilu v tichosti zastavena. Celkem bylo v letech 1961 až 1978 vyrobeno zhruba 1,7 milionu vozů Simca 1000 resp. 1005 a 1006. Dalších 260 tisíc kusů vzniklo ve Španělsku u firmy Bareiros. Necelých 16.000 vozů Simca 1000 opustilo výrobní linky v Maroku, tisícovky dalších byly smontovány v Portugalsku, Irsku, Jihoamerické republice, ale také na Filipínách, Novém Zélandu a dokonce i v Chille. Mimo Francii se nejvíc Simca 1000 prodalo v Itálii – celkem asi 400 tisíc.
Napsal: Michal Vítek