V roce 1967 se dostává do výrobního program firmy Chrysler-France moderní pětimístný vůz s motorem uloženým vpředu napříč a pohonem předních kol, který nese označení Simca 1100. Nový model byl pod silným tlakem vyvinut ve poměrně krátké době, aby oživil zájem veřejnosti o vozy Simca. Tato očekávání měl splnit právě tento zcela nový model s variabilním uspořádáním karoserie. Reakce odborné veřejnosti byla zprvu poněkud nedůvěřivá až pesimistická a po představení nové Simky stále pochybovala o schopnosti zvrátit negativní vývoj automobilky. Nedůvěru budilo již pouhé urychlení vývoje nového modelu a jeho nepříliš atraktivní karoserie, optimismus budila snad jen příznivá pořizovací cena a naděje na dobré jízdní a provozní vlastnosti. Brzy se ale vše obrátilo a po prvních zkušenostech s novou Simkou se o ní psalo velmi pochvalně. Ne nadarmo se take stala prodejně nejúspěšnějším modelem firmy Chrysler-France. Pojďme se tedy s “jedenáctistovkou seznámit trošku podrobněji.
Jedním z hlavních požadavků zapracovaných při konstrukci, byla karoserie, využívající co nejlépe obestavěný
prostor ve prospěch posádky s možností variabilního uspořádání, výhodné nejen pro rodiny s dětmi. Simca je vhodná nejen do městského provozu, ale i na delší cesty na dovolenou. Vozidlo má v duchu módy páté výklopné dveře, které se staly doslova hitem od zavedení v roce 1965 u vozu Renault 16. Dostatečně výklopné dveře zajišťují velmi dobrý přístup k variabilnímu zavazadlovému prostoru, který je zakrytý sklopným víkem. Sklopení zadního sedadla umožňuje převoz rozměrnějšího nákladu. Rezervní kolo je přístupné z venku. Nový typ se v počátcích nabízel ve třech provedeních: třídveřový hatchback a třídveřové kombi (obě s výbavou LS) a pětidveřový hatchback (ve výbavách GL a GLS), o rok později se objevilo i klasické pětidveřové kombi. Velmi dobrý výhled všemi směry zajišťuje poměrně velká zasklená plocha. Oba nárazníky jsou chromové, stejně tak i kryty disků. Luxusnější provedení má okrasné hliníkové lišty kolem celého vozu a hliníkovou prahovou lištu. Vozidlo nebylo standardně vybaveno vnějším zpětným zrcátkem. Přední světla jsou kulatá a ukazatele směru spolu s parkovacími světly jsou umístěny samostatně pod přední hliníkovou mřížkou chladiče. Zadní světla neobsahují couvací bílé světlo.
Sedadla a čalounění dveří jsou potažena koženkou stejné barvy, většinou v barvě červené, krémové nebo hnědé, modré a černé. Za příplatek jsou sedadla potažena kombinací koženky a látky Aeralon a mají lůžkovou úpravu. Dveře mají madlo, kapsu na mapu, popelník a nechybí dětská pojistka. Přístrojová deska měla obdélníkový tvar a odpovídala módě let šedesátých v šedé barvě, později s dřevěnou tapetou. Od roku 1969 má kulaté budíky přístrojovky shodné se Simkou 1301/1501 a Chryslerem 160/180. K výbavě patří též elektrické hodiny, světelná houkačka, sluneční clony, uzamykatelná schránka na rukavice, plynule regulovatelný větrák, dvoustupňové stěrače a stropní madla. Velmi zdařilé je větrání a vytápění vozidla nejen vpředu, ale i vzadu a na nohy. Velkou chválu zaslouženě získala Simca za standardní výbavu.
K technické stránce se jeden kritik vyjádřil takto: “Její technika bude moderní i za deset let". Všechna kola mají nezávislé zavěšení, přední jsou na lichoběžníkových polonápravách s podélnými zkrutnými tyčemi. Zavěšení kol je doplněno stabilizátorem a teleskopickými tlumiči. Motor je umístěn vpředu napříč a pohání přední kola přes čtyřstupňovou plně synchronizovanou převodovku s řadící pákou na podlaze. Brzdy jsou vpředu kotoučové, vzadu bubnové, za příplatek s posilovačem. Palivová nádrže je na 42 litrů. Vozidlo je vybaveno pneu 145 SR 13, kombi 155 SR 13.
Motor základních typů L a LS má objem 1118 ccm, 53 koní a vůz s ním dosahuje nejvyšší rychlosti 140 km/h. Model GL a GLS má stejný objem, ale 58 koní. V roce 1972 přibyl motor o objemu 1294 ccm o výkonu 75 koní, s dvojitým karburátorem Weber a nejvyšší rychlostí 159 km/h. Model s tímto motorem nese označení Simca 1100 Spécial a liší se také přídavnými obdélníkovými světly v přední masce. Tento typ nese později označení 1100 S. Nejvýkonější verzí řady 1100 je typ Simca 1100 TI s motorem 1294 ccm, 82 koní a nejvyšší rychlostí 163 km/h.
Od roku 1972 je nejlevnějším modelem Simca 1100 LE s motorem 944 ccm, 47 koní, 130 km/h, má jen základní výbavu karoserie a dodávala se především pro Francii. V ostatních zemích se dodával motor 1118 ccm, 50 koní, 130 km/h. Modely GLX, GLS, S mají motor o objemu 1118 ccm, 58 koní a nejvyšší rychlost 140 km/h. Modelový rok 1974/75 přinesl změny nejen vnější, jako např. rozměrnější zadní světlomety, zapuštěné kliky dveří, černě lakované vnitřní lamely přední masky chladiče, ale i interiérové, např. přístrojová deska je v duchu nového modelu
1307/08, sedadla mají jiné potahové látky, např. kombinace koženka/velur, koženka/látka. Pohodlná, vhodně tvarovaná sedadla poskytují dostatek prostoru pro pět cestujících a jsou vybavena bezpečnostní opěrkou hlavy předních sedadel. Přední tříbodové samonavíjecí bezpečnostní pásy jsou standardně vestavěné. Nejluxusnější provedení S a TI jsou standardně vybaveny středovou konzolou, osvětlením zavazadlového prostoru, sportovním volantem, měřičem tlaku oleje, halogenovými světlomety, přídavnými dálkovými světlomety (TI) a stěračem zadního skla. V roce 1978 doplňuje výrobce také model GLS výbavou pro rádio s anténou, opěrkami hlav, vyhřívaným zadním oknem spolu s ostřikovačem a stěračem. V roce 1980 je Talbot Simca 1100 v běžném provedení karoserie nabízen naposledy, dále už se prodávají pouze užitkové verze.
Na ústupu tohoto modelu ze slávy se velkou měrou podepsal úspěch nové řady Simca 1307/08 a později velikostně srovnatelný Horizon, který měl oba typy především doplnit a později jedenáctistovku zcela nahradit. Vše bylo urychleno, když Horizon získal titul Automobil roku 1978/79.
Modely Simca 1100 se nemohly stát oblíbenými na československém trhu, neboť se k nám ani prostřednictvím Tuzexu nedovážely. V současnosti je velkou raritou potkat u nás Simku 1100, ale na mezinárodních srazech Simca klubů jich je k vidění stále dost.
Napsal: Michal Vítek