La Cuisine encombrante - Opožděná sestřenice – to je doslovný překlad slovního spojení v nadpisu. Proč opožděná a či sestřenice? V polovině sedmdesátých let se na automobilovém trhu objevily tři zcela nové francouzské automobily nejvyšší třídy. Byl to Citroën CX, Renault 30 a Peugeot 604. Talbot Tagora vyjela až v roce 1980 a vzhledově se její příbuzenský poměr vztahuje především k Peugeotu 604. Tvarově šlo tedy o relativně zastaralé auto. To se však rozhodně nedalo říct technice, která byla pro Tagoru použita, protože např. nejluxusnější verze SX byla ve své době nejrychlejší sériově vyráběné auto ve Francii.
Ale jak vlastně vznikla nejluxusnější Simca? Projekt „C9“ byl odstartován v květnu 1976. Po rozsáhlém průzkumu trhu byla navržena pětidvéřová verze karoserie a pokračovalo se i ve vývoji klasického čtyřdveřového sedanu. Definitivní tvar karoserie byl schválen už v roce 1977. Vývoj mechanických skupin probíhal odděleně a po převzetí Simky společností PSA bylo v rámci urychlení dokončení nového vozu rozhodnuto, že podvozek bude shodný s Peugeotem 604. Zbývalo tedy jen vybrat pohonnou jednotku. Základní verze Tagory má motor o obsahu 2.2 litru, který má původ v Chrysler – Simce 2 litres. Úpravou klikového hřídele a pístů došlo ke zvětšení objemu a dále díky jiné vačce a delšímu sacímu potrubí vzrostl výkon a výrazně se zlepšil průběh točivého momentu. Nejluxusnější verze SX dostala hliníkový vidlicový šestiválec PRV 2664 ccm, který však byl konstruktéry Talbotu naladěn na špičkových 165 koní (oproti 136 – 144 PS u Peugeotu 604, resp. 140 PS u Renaultu). Díky dvěma trojitým (!) karburátorům Weber, novým vačkám a výfukovému potrubí 3 – 1 na každé straně s oddělenými větvemi pro každou řadu válců, dosahovala tato limuzína rychlosti přes 200 km/h a zrychlení 0 – 100 km/h lehce pod deset vteřin. Třetí a poslední motorizací byl známý a osvědčený vznětový čtyřválec 2,3 známý mj. i z Fordu Sierra. V Poissy však byl předkomůrkový čtyřválec doplněn o turbodmychadlo Garrett, takže ani o Tagoře DT (Diesel Turbo) nemohl nikdo říci, že by byla se svými 82 PS a bezmála 200 Nm při 2000 ot/min brzdou provozu.
Talbot Tagora je vůz klasické koncepce, tedy motor je vpředu podél a pohání zadní kola. Dlouhá příď i záď pětimístné karoserie byla už v té době pomocí počítače navržena s programově deformovatelnými zónami s odstupňovanou tuhostí, absorbující při nárazu značnou část pohybové energie. Nechybí masivní výztuhy ve všech dveřích, prazích a všech sloupcích karoserie. Čelní i zadní sklo jsou vlepené přímo do rámu karoserie a zvětšují tak její tuhost. Oba nárazníky vozu jsou z elastomeru s příměsí kaučuku, jsou mimořádně pružné a houževnaté a chrání vozidlo před poškozením při nárazu rychlostí až 8 km/h. Karoserie sedanu má lehce klínovitou linii s výraznými bočními prolisy. Díky velké zasklené ploše (celkem 2,9 m) působí vůz i přes své rozměry lehce a umožňuje řidiči dobrý výhled (až 301°!) a snadné manévrování s vozidlem. Mimořádná péče byla věnována ochraně proti korozi. Některé části byly pozinkovány, dutiny podélníků byly opatřeny vrstvou vosku dlouhodobé účinnosti, celý spodek chrání silný bitumenový nátěr a karoserie byla lakována několika vrstvami ochranných materiálů katoforezně nanášených namáčením celé karoserie v příslušných lázních. Díky takové péči si mohla automobilka dovolit už v roce 1980 poskytnout na vůz šestiletou záruku proti prorezivění. Objem zavazadlového prostoru je 570 litrů.
Podvozek má všechna kola nezávisle zavěšena. Přední náprava je tvořena vzpěrami Mc Pherson a kovanými spodními rameny. Ta jsou dále vyztužena strojově kovanými suvnými vzpěrami a propojena masivním stabilizátorem. Zadní náprava má kola zavěšená na vlečených rozvidlených ramenech se šikmými osami kývání. Tlumiče a vinuté pružiny se nahoře opírají o nápravnici, která je přišroubována ke karoserii. Verze SX má navíc dvě podélné výztuhy, které vytvářejí jakýsi pomocný rám. Brzdy u provedení GL, GLS a DT jsou vpředu kotoučové (mimochodem přední brzdiče jsou shodné s Porsche 944!) a vzadu bubnové. Tagora SX má přední kotouče chlazené a vzadu byly bubny nahrazeny rovněž kotouči. Ovládání je samozřejmě dvouokruhové s posilovačem a automatickým regulátorem brzdného účinku u zadní nápravy v souvislosti se zatížením vozu. Všechna provedení mají v základní výbavě celkem tři systémy kontroly správné funkce brzdové soustavy. První hlídá opotřebení brzdových destiček vpředu i vzadu, druhý sleduje hladinu brzdové kapaliny a třetí kontroluje funkci brzdových světel. Hřebenové řízení všech verzí kromě GL je usnadněno posilovačem. Tyč volantu je samozřejmě bezpečnostní, tedy navržena tak, aby i v případě silného nárazu nedošlo k posunu volantu proti řidiči.
Motory jsme si už krátce představili v úvodu, takže jen pro upřesnění dodejme, že základní „dvadvojka“ má výkon 85kW/118 PS při 5400 ot/min a točivý moment vrcholí hodnotou 180 Nm už při 3200ot/min, přičemž více než 160 Nm je k dispozici již od 1900 ot/min a zpět pod 160 Nm klesá až po překročení 4300 ot/min. Turbo diesel má výkon 82 koní při 4150 ot/min a točivý moment 190 Nm při 2000 ot/min. Šestiválec 2664 ccm dává 165 koní při 6000 ot/nim a točivý moment dosahuje hodnoty 229 Nm při 4200 ot/min.
Kapitolou samou pro sebe by mohl být interiér Tagory. Vyráběly se čtyři barevné varianty: kombinace světle a tmavě šedé, světle a tmavě hnědé, kombinace krémové a hnědošedé a tmavě a světle modrá varianta. Čalounění mohlo být provedeno jak semišovou látkou, tak kůží. Celek se nese ve znamení luxusu a maximálního komfortu. Sedadla poskytují nadprůměrné pohodlí pěti dospělým pasažérům a vnitřní šířka na zadním sedadle ve výši loktů a ramen je dokonce 1440 mm! Všechny díly interiéru jsou důmyslně uchyceny pomocí příchytek tak, že se téměř nikde nesetkáte s klasickým šroubkem. To s sebou bohužel přináší nutné poškození příchytek při opakovaném rozebírání dílů.
Výbava všech verzí včetně základní GL zahrnovala halogenová přední světla hydraulicky výškově stavitelná do osmi poloh z místa řidiče, dvě zadní mlhová světla, vyhřívané zadní sklo, zevnitř stavitelná boční zrcátka, loketní opěrku vzadu, samonavíjecí pásy i vzadu, osvětlení v uzamykatelné přihrádce v palubní desce, digitální hodiny, osvětlení zavazadlového prostoru, přípravu pro autorádio, přední opěrky hlavy, otáčkoměr, kontrolky hladiny oleje, stavu brzdových destiček, automatický sytič a jiné. Provedení GLS a DT mělo navíc centrální zamykání, elektricky ovladaná přední okna, stěrače s cyklovačem, kontrolky hladiny vody v chladiči, hladiny kapaliny v ostřikovačích, hladiny brzdové kapaliny, kontrolku hladiny oleje v motoru, kontrolu stavu žárovek v předních i zadních světlech, kontrolu žárovek v brzdových světlech, větší plastové pokličky středů kol, boční ochranné lišty, servořízení, pětistupňovou převodovku. Na přání jste mohli mít automat s tempomatem, klimatizaci, tónovaná okna, hliníková kola s pneumatikami MICHELIN TRX rozměrů 210/65/365 a nebo například časový stmívač vnitřního osvětlení. To vše, kromě klimatizace, bylo standardní výbavou verze SX, která měla navíc výškově stavitelné sedadlo řidiče, elektronicky ovládaná zadní okna, zadní opěrky hlavy, reproduktory i vzadu s ovládáním také mezi předními sedadly, zapalovač i vzadu, luxusnější čalounění sedadel, voltmetr, kontrolku tlaku oleje, palubní počítač (průměrná a okamžitá spotřeba, průměrná rychlost, počet ujetých km, čas jízdy, kolik litrů paliva bylo spotřebováno, vše v evropských i amerických jednotkách) stěrače předních světel a chromované lišty na horních plochách nárazníků. Za příplatek jste už mohli mít pouze posuvnou otevírací střechu (tzv. šíbr), vyhřívaná přední sedadla a tažné zařízení. Podtrženo, sečteno, za takovou výbavu by se nemuselo stydět leckteré nové auto dnešní doby.
Zbývají ještě hodnoty spotřeby a údaje o zrychlení a maximálních rychlostech jednotlivých provedení. Nejlínější byl samozřejmě „turbodiesel“ – z 0 na 100 km/h za 17,4 sec a max. rychlost 154 km/h. Spotřeba vozu byla 6,5/8,0/9,5 litrů/100 km při km/h 90/120/město. Tagora GL jela nejvíc 171 km/h, z 0 na 100 zrychlila za 12,1 sec a spotřeba se čtyřstupňovou převodovkou činila 7,7/8,9/10,4 litrů/100km při km/h 90/120/město. GLS s „pětikvaltem“ jela 181 km/h, stovku pokořila za 11,8 sec a spotřeba klesla na 7,1/8,3/10,2 litrů/100km ve stanovených cyklech. U verze SX výrobce uváděl max. rychlost 198 km/h, zrychlení 0-100 km/h za 9,8 sec a spotřeba 8,5/10,4/14 litrů. Na konci výroby spatřilo světlo světa 5 kusů verze SX s motorem vyladěným na 200 koní, tyto Tagory údajně flirtovaly s rychlostí 220 km/h a zrychlení nemělo trvat déle nže 9 vteřin, ale oficiální materiály k těmto prototypům se nedochovaly. Nádrž všech provedení byla stejná, tedy o objemu 70 litrů.
Celkem bylo vyrobeno 20 133 vozů Talbot Tagora, z toho v roce 1980 – 502 ks, v roce 1981 – 15 687 ks, v roce 1982 – 2624 ks a v roce 1983 – 1320 kusů (některé zdroje mluví o necelých 20 000 kusů s jiným rozložením během let 1980 – 1983). Nepočítaje v to dva exempláře v provedení Présidence připravené pro kancelář prezidenta Mitteranda. Jejich základem byla samozřejmě Tagora SX ve speciální tmavě modré metalíze. Interiér byl čalouněn kombinací světle a tmavě šedé kůže a uvnitř bychom nalezli barevnou televizi s teletextem, videorekordér, diktafon, telefon a telex (francouzský předchůdce internetu), vysílačku s frekvencemi ve Francii, Velké Británii a Německu, stereo systém s dolby, elektrickou zadní roletku a další vymoženosti. Zajímavostí byly např. dvě antény anebo speciální kouřová zadní světla. Jedna tato Tagora je k vidění v muzeu Simky – CAAPY ve francouzském Poissy.
A jak je to s Tagorami v Čechách? Když jsem s ní před lety začínal, byla to jedna z cca 6ti jezdících Tagor v ČR. Dvě byly v Mostě, jedna u Semil, jedna tuším někde na Moravě, jedna v Táboře a jedna v Praze na Letné. Dnes už z nich nejezdí ani jedna. Ale objevily se nové Tagory, takže teď jich tu jezdí asi kolem osmi. Pokud uvažujete o koupi tohoto vozu, měli byste vědět, že slušná Tagora s motorem 2,2 se dá pořídit zhruba od 1000 – 3500 EUR. Tagora 2,6 SX je v Čechách jen jedna a sehnat jí není vůbec jednoduché. Pokud se vám to podaří, tak cena se může podle stavu pohybovat tak okolo 3000 – 6000 EUR. Situace s náhradními díly je velice rozdílná podle toho, co potřebujete. Podvozek je shodný s Peugeotem 505, který se vyráběl až do roku 1992, takže tam není žádný problém. Díly do motoru 2,2 se většinou dají použít z Chrysleru 180/2 Litres a navíc p. Dobeš už má slušnou zásobu těchto dílů i na Tagoru, takže tam to také není tak špatné. Na díly interiéru zapomeňte, prostě nejsou a nebudou! No a pokud by vám chyběla nějaká drobnost kolem motoru a příslušenství, lze ji sehnat z rozebraných Tagor u mě
Tagora je moc zvláštní auto. Na první pohled každému připadá moc hranatá a divná, ale když se na ni podíváte pořádně a pochopíte její design a krásu, není vám pomoci. Tagora je luxusní přítelkyně, která si moc dobře rozmyslí, jestli zrovna vám poskytne to pravé potěšení. Pokud si ji náležitě rozmazlíte, věřte, že to zatraceně stojí za to. A pokud na to nemáte dost odvahy, radši to vzdejte předem.
Napsal: Michal Vítek